LVT 2011 - Reporty očima účastníků
Den první:
Tak jsme tady!!!
Příjezd a příjem rekrutů Maldenské osvobozenecké armády začal od 1500 hodin.
Abychom jsme se sem dostali, museli jsme nejdříve ukecat/uplatit vrátného, projít přijímacím pohovorem s kontrolní otázkou, odpovědí na níž si mnozí znás hned ze začátku zkomplikovali nástup, a následně zdravotním vyšetřením u MUDr. Hubáčkové, které stálo za to :-)
Potom jsme každý dostali určitým úkol na úklidu základny, například přemisťování velké hromady pilin z jednoho rohu buzeráku na druhý, odklízení dřeva, seškrabování mechu, bílení patníků a podobné srandy. Abychom vypadali jako vojáci, došlo samozřejmě na stříhání, nejdřív instruktoři, pak mužstvo.
Šaškování na buzeráku brzy skončilo a během nástupu v 1700 hodin začalo zařazování do bojového rozdělení na týmy A, B a C, následovalo rozdělení do pokojů, zabavení přebytečných věcí a nafasování pyžam-banánů, spacáků a povlečení. Po kontrole ložnic jsme dostali osobní organizované volno. Po té byl odchod do jídelny na večeři. Večeře byla výborná, ale uklízení a umývání nádobí bylo horší. Naštěstí hlavní kuchař tábora byl ochotný a pomohl nám.
Do setmění jsme byli vyhnáni na kopání zákopu, úklid kuchyně a chodeb, tentokrát ještě naštěstí bez mazláku. Program před večerkou se skládal z barevné hudby, tj. z maskáčů do banánů a zase zpátky, přirozeně ne jednou, ale třikrát tam a zpět. Potřetí už to nebylo tak zlé...
Teď večer máme vyhrazený čas, abychom se s vámi podělili o své dnešní zážitky. Večerku máme určenu na 2200.
Nikdo nečekal první den takový záděr, dodržování vojenské disciplíny a tvrdé zacházení, ale zvládli jsme to a napjatě čekáme, co bude dál. Než nás velitelé pustí k přísaze a dostaneme první žold, určitě z nás vyteče ještě hodně potu...
A TÝM.
Petry, Kelly, Šimon, Aleš, Adam.
Den druhý:
Někteří si mysleli že poplach první noc nebude. Byl... Mlácení na kolejnicu nás vyhnalo z postele už ve 3 ráno. Po nástupu na buzeráku v narychlo zapnutých uniformách nám bylo řečené, že máme hledat nějaké bedny, kdesi na louce. Každý chtěl tu svoju najít první a tak nás v rozespalosti ani nenapadlo si vzít baterky. Náš tým bednu našel úplně náhodou v kopce sena, kde o ni jeden člen zakopl. Ale hledělo se jenom na čas, takže jsme zalehli do postele o dost dřív než ostatní a jenom jsme se jim smáli, když nás vzbudil dupot jejich bot o půl hodiny později.
Do budíčku moc nezbývalo, i když jsme nakonec dostali deset minut spánku k dobru. To nám ale vynahradili na prodloužené rozcvičce, zakončené osvěžující studenou sprchou.
Po snídani, která se docela dala, se šlo cvičit pořadovku. ze začátku se to většině nedařilo, někteří si pletli i vpravo a vlevo, ale nakonec se na to dalo dívat. Svačina nás připravila na fyzické testy, kde se ukázalo kdo na co má. Byla to celkem makačka, ale nakonec to všichni přežili, kromě pár spálených ruk z lana dokonce ve zdraví. Šlo se na gulášek s knedlíkem. Konečně pořádný dlabanec a zasloužený odpočinek. Bez těch by se nedalo zvládnout odpolední cvičení, které spočívalo ve střelbách, hodu granátem a základech taktiky.
Všichni tvrdili že umí střílet, někteří se ale mýlili. Holt některé věci vás airsoft nenaučí, stejně tak jako counter strike vás nenaučí házet granáty, což se ukázalo o chvilku později. Zákop se zdál strašně malý a daleko. Taktika nevypadala o moc lepší. Naštěstí po celém odpoledni trénování se podařilo trefovat terče i zákopy a někteří dokonce začali zvládat přískoky. Po krátkém odpočinku přišel další nepříjemný zvuk zvonící kolejnice, který ohlašoval peklo - rajóny. Smetáky, kýble, šúrováky, mazlák a spousta lidí se jenom kmitaly sem a tam, dokud se všecko nelesklo jak zrcadlo. Přesto se to nepodařilo nejlíp a muselo se dodělávat. Pak se šlo kopat zákop (zase).
Naštěstí bude zitra hotový (možná). Je hodina po večerce, jdem chrápat než nás chytí.
B TÝM.
Strapa, Tom, Ondra, Mišo, Patrik, Jakub
Den třetí:
Dnešní den začal velmi časně a to ranním poplachem ve tři ráno. Vzhledem k náročnosti předchozího dne bylo vstávání obtížné, ale o to lepší byl pocit po splnění úkolu :-) Úkol byl stejný jako předchozí den, akorát jsme dostali časový limit dvacet minut. Naštěstí jsme se poučili (alespoň častéčně) ze svých chyb a vzali si každý baterku. Také jsme se lépe zorganizovali a tudíž limit splnili. Potom jsme se konečně odebrali zpět do svých již studených postelí.
O dvě a půl hodiny později následoval už skutečný budíček. Rychle jsme se oblékli a vyrazili na rozcvičku. Ta spočívala v běhu po cestě do kopce. Když už jsme byli téměř na pokraji sil, nastalo menší zastavení v podobě přeskakování balíků sena. Následně jsme se vrátili na cestu a přeskakovali se vzájemně, čímž jsme se dostali až na úroveň hřiště, kde nám vrchní instruktor řádně protáhl svaly a to například "kačáky" a kliky na počítání. Po dokončení jsme se klusem vrátili na základnu.
Následoval rychlý přesun do ložnic a jejich úklid. Ten byl proveden poměrně slušně, jelikož nám nebyly strhnuty žádné body. Alespoň doufáme :-)
Už probraní a v uniformách jsme se přesunuli po zaznění kolejnice na snídani. Dostali jsme paštiky a rybí konzervy s chlebem a máslem.
Po snídani jsme si vyčistili boty a kolejnice nás svolala ven na nástup. Tam jsme se dozvěděli denní rozkaz a běželi jsme si pro výstroj. Už v plně připravení jsme šli na hřiště za kasárnami, kde na nás čekali tři stanoviště, tentokrát "naostro". První bylo střílení ze vzduchovky, druhé házení granáty a třetí zkoušení vojenských taktik jednotlivce. Všechny byly bodově ohodnoceny a každý musel získat alespoň padesát procent. To se podařilo všem účastníkům. To byla ještě příjemná část dopoledne. O něco horší byla druhá část a to překážková dráha. Zde byl časový limit minuta čtyřicet, ale ten se vztahoval jen na členy BSK. I tady všichni uspěli i když někteří s drobnými zraněními za něž jsou považovány puchýře. A následoval konečně vynikající oběd, jímž byl segetínský guláš.
Vzhledem k dopoledním náročným testům nám dali velitelé po obědě na půl hodiny volno, které každý využil jak uznal za vhodné.
Lehce znavení jsme se po obědě odebrali na hřiště, kde nám velitelé vysvětlovali taktiku v malých skupinách, kterou jsme si o chvíli později vyzkoušeli i v praxi. Potom jsme se rozdělili do družstev a cvičili další druhy taktiky, jako je obchvat, obejítí, přesun, opona, přískoky atd. Když jsme to natrénovali s týmem, zkoušeli jsme to ve dvou týmech proti sobě. To nám zabralo čas až do večeře. Na večeři byly párky s chlebem a hořčicí.
A po večeři až do téhle chvíle uklízíme.
C TÝM.
Pája, Al, Rebel, David, Kamil
Den čtvrtý:
To co teď popíšu, se stalo ještě včera, ale bylo již pozdě a report už byl na internetu, takže to doplním zde. Konečně všichni podepsali kontrakt s Maldenskou armádou a stali jsme se jejími oficiálními členy v hodnosti vojína. Následovalo námi vytoužené - asi hodinové volno a tentokráte už na PVSce, kde jsme si mohli zahrát stolní fotbálek, kulečník nebo ping pong :-) Večerka vyvrcholila soukromým poplachem pro tým C, který byl povzbuzen k lehkému odporu, který byl však špatně pochopen a tudíž si tým C musel odbýt převlékání do vojenského ustrojení s plnou polní a byl vyhnán ven na déšť, kde byl poučen o tom, jak se má pěšák chovat k veliteli.
Třetí noc se opět neobešla bez poplachu. Tentokrát byl ovšem o něco horší než ty předchozí. Za úkol jsme dostali napsat slohovou práci na téma "proč chci být vojákem (alespoň na chvíli)", a to v časovém limitu dvaceti minut. Pro některé to bylo poměrně snadné, někteří z nás však trochu zápolili. Nakonec se s tím však všichni úspěšně poprali a mohli si dopřát ještě zbývající dvě hodiny spánku do budíčku.
Po budíčku jsme jako každé ráno vystartovali ven a dali si protahující rozvičku ve formě lehkého klusu do kopce ve směru radarovka. Poté jsme se obrátili a doběhli na hřiště, kde jsme si protáhli již natáhlé a bolavé svaly :-) Když jsme se konečně vrátili na základnu, dostali jsme rozkaz k uklizení pokojů. To jsme provedli a kolejnice nás svolala na snídani. Ta byla velmi dobrá, neboť byly buchty, skoro jako od maminky :-)
Dnešní dopoledne bylo klidnější, takže si svaly trochu odpočinuly. Ne však mozek, ten byl zatížen na maximum, protože jsme měli teoretickou část v učebně. Bylo nám vysvětleno hledání souřadnic na mapě, také hledání orientačních bodů a určování vzdáleností, které nám byly zadány a práce s buzolou nebo kompasem. Z tohoto cvičení následovaly prověrky, které se každému podařily dle jeho možností i když to šlo určitě i lépe. Ještě před obědem nám byly ukázány signály při nutnosti tichých povelů.
Na oběd byly játra s rýží, velmi povedené. Po obědě opět následovala chvíle na vytrávení, kterou každý využil podle svých představ. Hned po volnu následoval nástup, na kterém nám bylo zaveleno, abychom si sbalili taktické vesty, zbraň a hlavně kompasy a buzoly. Následoval pochod k radiovce, ze které jsme byli vysíláni po dvojicích do terénu, kde jsme hledali cedulky s azimuty a počtem metrů. Trasa byla dlouhá dva kilometry, avšak některým trvala cesta nepřiměřeně dlouhý čas. Pravděpodobně za to mohla nezkušenost a snaha krokovat zadané propozice. K tomu se přidalo lehce nepříznivé počasí a všichni jsme se vrátili promočení a částečně už i unavení, ale spokojení, jelikož se nikomu nepodařilo zabloudit.
Po návratu jsme se převlékli, zametli a vytřeli pokoje a následovala vzácná návštěva hostů ze Svazu důstojníků a praporčíků AČR z Prahy. Ti si prohlédli celý areál, seznámili se s programem a činností našeho tábora. Všechno se jim velmi líbilo.
A potom následoval druhý odpočinkový večer, ve kterém jsme uspořádali turnaj ve stolním fotbale. To nám zabralo čas a do večerky a byl čas jít spát.
A TÝM.
Petry, Kelly, Šimon, Aleš, Adam.
Den pátý:
Konečně noc bez poplachu a k tomu zase zaspal dozorčí. Začátek rozcvičky vypadal taky celkem dobře, ale pak přišel velitel a byl to zase záděr. Poprvé nám dali teplou snídani, míchané vajíčka. Venku bylo oproti včerejšku nádherně, takže sme si mohli dat sušit mokré uniformy ze včerejška, ale jenom asi půl hodiny před rozkazem. Pak zase do mokrého. Kanady nám dovolili sušit a obut si tenisky, které sme zase zmáčeli při cvičení na louce. Ruční signály byly docela odpočinkové, ale pak přišla taktika družstva o třech týmech. Úkol byl jasný - dobýt balíky slámy a pobít pár zevlujících strážných. První úkol skončil katastrofou a téměř nervovým zhroucením velitele. Druhý pokus dopadl o poznání lépe i přes vybité baterie ve vysílačkách a nepřátelskou salvu granátů.
K obědu jsme měli čočku s párkem a proto asi budeme muset hodně větrat naše pokoje. Po vydatném odpočinku, kterého bohužel není nikdy dost, k nám přijela vzácná návštěva. Byli to dva instruktoři, kteří s sebou přivezli zbraně a hodně zkušeností do praxe. Ven vyskládali pět samopalů vz. 58. Nejrpve jsme dostali rady jak se k nim správně chovat, bohužel, půlka z nás už by asi měla vystřelený mozek. Zkusili jsme si rozborku a zborku zbraní a ruční nabíjení zásobníků, ze kterého nehorázně bolí palce. Potom jsme to dělali na čas. Půlka z nás se za ten čas hanbí, šlo to prostě naprd (těžko). Pak následovala sebeobrana. Nejprve to vypadalo jako velmi příjemná činnost, ale šokovala nás rozcvička. Většina z nás byla zničená a to jsme ještě nebojovali. Po namáhavé rozcvičce jsme se konečně dostali k základům sebeobrany. Musím dodat, že instruktor vypadal moc nebezpečně a to nemusel ani nic dělat. Učili jsme se jak se krýt a zároveň útočit. Měli jsme to dělat pomalu a opatrně, ale někteří byli až moc aktivní, například Adam. Na závěr byla bitva - jeden proti třem figurínám.
Následoval denní rozkaz při kterém jsme se dozvěděli zajímavou novinku - byli povýšení tři z nás (Kelly, Ondra, Pája). Byli velmi šťastní, ale bohužel ještě nevěděli co je čeká. Šli jsme na dlouho očekávanou večeři. Byly hamburgery. Bohužel byli moc dobré a proto nám nestačilo. Když jsme si nejvíc užívali oddychu, zazněl náš oblíbený zvuk kolejnice. Všichni byli nahnaní do učebny, ve které jsme se učili o vývoji, střelbě, a testech nových zbraní. Stalo se co nikdo nečekal. Zase zasněla kolejnice a museli jsme nastoupit na buzeráku. Každý očekával co se stalo. V tom jsme měli za úkol pochytat všechny povýšené a vysléct je. Bohužel ani Chuck Norris není tak rychlý jako Kelly. Páju a Ondru jsme vyslékli a sprchovali na buzeráku hadicí dokud se Kelly nevrátil a neosprchoval se s nima. Jak se sprchovali, záhadně jim zmizely hadry. Po chvíli úsměv nadřízených zmizel až zjistili, že si tím musí projít taky. Tak už jsme tam měli pět naháčů. Všechno ale dobře dopadlo a po teoretické přednášce o nové CZ 805 jsme měli osobní volno. Po něm nás čekala už jen večerka, takže se letíme přesléct do "banánů" a snad se zase vyspíme...
B TÝM
Strapa, Tom, Ondra, Mišo, Patrik, Jakub
Den šestý:
Do dnešního oběda jsme se pohybovali po základně jako obživlé mrtvoly díky noční zkoušce orientace v terénu. Ta spočívala v tichém přesunu asi dvěstě metrů od základny a odtamtud jsme byli po jednom vypouštěni do terénu, kde bylo naším počátečním úkolem nalézt bílou cedulku s nápisem start a souřadnicemi dalšího bodu, které jsme museli určovat našimi buzolami a kompasy. Dále tam byl napsán počet metrů, které jsme museli odkrokovat. Cedulek bylo celkem deset a byly umístěny na balících sena. Byl by to poměrně snadný úkol, kdyby jsme nebyli rozespalí a promrzlí. Ale i přes tyto nesnáze se všem podařilo úkol více či méně úspěšně dokončit.
Zpátky k dnešnímu dopoledni. Hned ráno jsme opět absolvovali rozcvičku, tentokráte však pod vedením našeho hostujícího instruktora Špáry. Ze začátku jsme se proběhli na radarovku a zpátky. Potom jsme se zastavili na hřišti a pořádně se protáhli. Když jsme se vrátili zpátky na základnu, provedli jsme úklid pokojů a šli na snídani.
Po snídani a chvilkovém volnu byl ranní nástup, na kterém nám byl přečten denní rozkaz, ve kterém jsme se dozvěděli, že nás čeká celý den pod vedením Špáry. Nástup byl ukončen a vzhledem k lehce nepříznivému počasí jsme si pro výcvik vyklidili jídelnu. Tam jsme se rozdělili na tři skupiny. První měla za úkol učit se přebíjení zásobníků. Druhá se učila rozborku a sborku AK-74 a samopalu vz. 61 (škorpionu) a třetí se učila se Špárou rozebírat kulomet vz. 59.
Druhou část dopoledne jsme dělali sebeobranu, akorát se zbraní. To nás všechny opravdu bavilo, akorát už jsme byli lehce hladoví :-) Když skončil blok sebeobrany, dozvěděli jsme se, že odpolední klid se prodlužuje až do dvou hodin, což nás poměrně potěšilo a šli jsme se najíst. Znovu musíme pochválit kuchaře, oběd byl vynikající. Jak známo, jídlo člověka unaví a vzhledem k prodlouženému klidu se všichni rozhodli trochu dospat deficit z noci.
Ve dvě hodiny jsme byli vzbuzeni a svoláni na nástup. Pokračovali jsme se střeleckou přípravou, opětovně rozděleni na tři skupiny. První si opakovala rozborku a sborku samopalu vz. 58, druhá trénovala taktiku s kulometem a třetí si zkoušela reálnou střelbu na cíle se slepými náboji. Když se všechny skupiny prostřídali, začal se dělat velký úklid, kromě naší skupiny,která jako poslední zkoušela střelbu a tudíž musela důkladně vyčistit samopal. Potom jsme se přidali k uklízejícím a následovala večeře, ke které jsme měli chleby se sádlem, rajčetem a spoustou cibule, takže jsme po ní snažili moc nemluvit :-)
Jakmile jsme se navečeřeli, následovalo promítání japonského krátkého filmu o taktice, sestřihu z fotek ze současného průběhu tábora a dalších videjí zúčastněných airsoftových oddílů. Zasmáli jsme se, udělali si trošku volna a pohody na pévéesce u fotbálku a kulečníku a čas utekl hrozně rychle, takže právě zazvonila kovadlina a je příprava na večerku. Máme slíbenou noc bez poplachu a budíček až v sedm hodin, ale až zítra se dozvíte, jestli to tak opravdu bylo... Rychleji než jsme čekali se blíží vyvrcholení tábora - bojovka proti nenáviděným Amíkům a každá hodina se počítá. Jdeme spát, dobrou noc.
C TÝM
Pája, Al, Rebel, David, Kamil
Den sedmý:
Dnešní ráno jsme byli všichni příjemně překvapeni, neboť jsme prožili noc bez poplachu a budíček byl opravdu až v sedm a dokonce bez rozcvičky. Té rozcvičky byla trochu škoda, ale zítra si to vynahradíme několikanásobně. Hned po budíčku následoval nástup a přečtení denního rozkazu a poté snídaně.
Jakmile jsme se nasnídali, udělali jsme řádný úklid pokojů a potom nám zazvonila kovadlina a dozorčí útvaru Pája vyhlásil nástup na buzeráku, ale v plné polní. Rychle jsme se vrhli na naše skříňky a snažili se pobrat co nejvíce důležitých věcí. Poměrně dost lidí se stihlo sbalit do pěti minut, za což byli odměněni žoldem navíc.
Následně jsme si všichni posedali na klády a byla nám udělána názorná ukázka, co všechno má plná polní obsahovat. Rozdělili jsme se po týmech a každý si vybalil svoji plnou polní. Velitel týmu každého obešel a zkontroloval co mu chybí a co přebývá a ukázal nám systém jak ji lze sbalit co nejrychleji a nejpraktičtěji. Zkusili jsme si to i na čas, zatím nanečisto. Sotva se nám to podařilo, zazvonění kovadliny nás svolalo na svačinu.
Po svačině jsme se odebrali ke hřišti s plnou polní a bylo nám ukázáno, jak se staví přístřešky a každý si to vyzkoušel. Když jsme je všichni postavili, dostali jsme za úkol - tentokrát už naostro, sbalit si plnou polní. Zjistili jsme, že to jde i za dvě a půl minuty.
Když jsme se vrátili na základnu, čekalo nás překvapení. A tím byla várnice s osmi živými rybami, které měly být dnešní oběd. Háček byl v tom, že jsme si ho museli udělat sami. Jako první je muselo osm dobrovolníků zabít a vykuchat. Potom bylo třeba zbavit je ploutví a naporcovat. Každý tým dostal část kousků a připravoval je na jiný způsob, který nám vysvětlil a ukázal kuchař. Dělali jsme to na společném ohni kousek od hřiště. A byla to opravdu bašta :-)
Docela jsme se najedli, takže o to větší bylo naše překvapení, když byl vyhlášen druhý oběd, na který jsme dostali opět rybu, tentokrát však smaženou a s bramborami. Někteří měli i problém to dojíst, ale bylo to tak dobré, že se nakonec překonali všichni. Dostali jsme patnáct minut pauzu a šli na hřiště, kde nám četař Smith vysvětloval speciální druhy taktiky jako je přepad, léčka, patrola atd. včetně nácviku individuálního maskování.
Ty jsme si po vysvětlení zkoušeli v nedalekém lese. Ze začátku to bylo trochu váhavé, ale po několikátém pokusu už jsme to zvládli i na pochvalu. Při tomto cvičení ten čas utekl hrozně rychle, najednou bylo půl šesté, takže jsme se odebrali na základnu.
Před večeří následovalo politické školení mužstva. To bylo velice poučné. Na večeři mělo být lečo, čehož se mnozí z nás obávali. O to větší byla naše radost, když jsme dostali špagety (tzn. armádní nudle s kečupem :-)). Bylo to vynikající. Už najezení jsme se opět pustili do uklízení celých kasáren a do spravování našich zbraní. To nám zabralo čas až do večerky. Takže tedy dobrou noc.
A TÝM
Petry, Kelly, Šimon, Aleš, Adam.
Den osmý:
Vrchol tábora začal nočním poplachem v 0300 hodin ráno osmého dne. Mužstvo bylo zburcováno tichým poplachem k nástupu v plné polní. Po krátkém briefingu a kontrole výstroje a výzbroje začal odvoz jednotek do terénu, odkud mají plnit úkoly operace Rezistance proti okupačním silám US Army. Pochod absolvují vojáci nalehko s malou polní, zbytek výstroje, konzervované dávky potravin a demoliční nálože jim budou shozeny po přiblížení k prostoru plnění bojového úkolu, kde je budou kontaktovat členové speciálních jednotek s podrobnými nákresy pozic nepřítele.
Po výsadku byly týmy shromážděny na určené kótě, provedly individuální zamaskování a každou hodinu navazují spojení se základnou pomocí radiostanic RF-10. Do 1000 by měly překonvat nepozorovaně silnici E50.
Do 1300 měla jednotka přestávku na oběd. Jsme zvědaví, co si dali, protože žádné jídlo s sebou nedostali :) Během následujících hodin by se měla celá skupina doplazit na horenku Chabovou, která je jedním z nejvyšších bodů v oblasti.
Den devátý:
Malden byl osvobozen, okupační americké jednotky pobity. Přikládám fotky z bojové akce nasazení MOA.
Velitel akce Rezistance des. James brzy doplní svůj report z akce. Loučím se s vámi.
Des. Edems
A je dobojováno
A je dobojováno. Týmy Maldenské osvobozenecké armády zakončily svůj boj proti útlaku amerických okupantů. Popíšu proběhlé operace z pohledu velitele družstva operujícího v týlu nepřítele.
K jednotce jsem se připojil poté, co vykonali náročný pěší přesun. Podařilo se mi kontaktovat také tříčlennou jednotku partyzánů, kteří souhlasili, že nám pomůžou v našem boji. Na místo setkání jsme dopravili materiál pro dozásobování našich jednotek. Po setkání si operující týmy doplnily zásoby a vyrazili jsme vybudovat dočasný tábor. Už za tmy jsme dokončili stavbu přístřešku a zhodnotili bojeschopnost mužstva. Vzhledem k únavě byla nařízena pauza na odpočinek a jídlo. Během pauzy jsme obdrželi první úkoly. Našim úkolem na nadcházející čtyři hodiny bylo zničit několik strategických cílů v držení protivníka. Spolu s veliteli jsme dospěli k závěru, že nejlepší bude zaútočit na všechny cíle zároveň, aby protivník nebyl schopný nasměrovat efektivně svoji operační zálohu. Nakonec se nám povedlo zničit jak elektrické vedení k základně, tak ukořistit bednu s materiály z rampy. Pokusili jsme se ještě zničit silniční mostek, ale bohužel kvůli nedostatku výbušnin se nám tento úkol nepovedlo splnit. Kolem půl čtvrté jsme se stáhli do dočasného tábora kvůli přeskupení. Část jednotky jsme odeslali nakutě a zbytek ochotný operovat v terénu šel plnit další úkoly. Podařilo se nám úspěšně zničit sklad v kasárnách díky Kellyho příkladné akci. Bohužel i přes velké úsilí jsme nedokázali zničit bunkr na radarové základně. Tyto úkoly jsme plnili do šesti hodin a pak po návratu na základnu jsme si dopřáli chvíli odpočinku. Po krátkém spánku jsme sbalili tábor a přesunuli se na novou pozici. Odtud jsme pokračovali v další činnosti. Hlavní úkol který jsme plnili byly léčky na přesunujícího se protivníka. Léčky splnily svůj účel a v kombinaci s nástražnými výbušninami se nám povedlo zahnat nepřítele na útěk. Po stažení z prostoru léčky jsme se přeskupili na shromaždišti a začali jsme připravovat stravu.
V té chvíli přišel rozkaz k obsazení základny. Šlo hlavně o čas, protivník věděl o našem úmyslu a přesunoval na základnu posily. Přesun a přepad proběhl doslova bleskově. Během minuty bylo dobojováno. Okamžitě jsme přišli do defenzívy a připravili se na protiútok. Palposty byly obsazeny, nástrahy umístěny, protivníkova vlajka stažena a vyměněna za naši. Následovaly nekonečné minuty čekání. Protivník zaútočil na několika místech naráz aby odlákal naši pozornost a až poté začal hlavní nápor. Začalo zadýmování prostoru, vybuchovaly granáty a ozýval se řev. Příslušníci MOA bojovali do poslední chvíle s obrovským nasazením a i přes početní nevýhodu a postupné docházení munice hrdinně odrazili všechny útočníky.
Des. James – velitel 1. družstva 3 čety 1 roty 232 prapor MOA